19    ZÁLOHOVÁNÍ A DISTRIBUCE DAT

• na unixových serverech patří pravidelné zálohování dat kompetence systémového administrátora
• běžný uživatel potřebuje uložit aktuální stav důležitých souborů či připravit data pro distribuci a instalaci na jiných výpočetních systémech
• nejužívanějšími médii pro zálohování jsou magnetické pásky, výměnné disky a pro menší objem dat diskety
• techniky zálohování:
  • tar a cpio pro uložení i obnovení dat. Pokud zařízení (např. DAT) samo nepracuje s kompresí, je vhodné data zkomprimovat ( compress, pack)
  • klasické příkazy backup a restor
  • komerční systémy pro zálohování všech strojů v síti, založené většinou na některém z uvedených příkazů
  • připojení zformátované diskety s vytvořeným svazkem souborů (příkaz mkfs) k systému souborů pevného disku počítače (příkaz mount)
  • pracujeme-li na unixovském stroji z dosovského počítače, můžeme potřebné soubory zálohovat ve formátu MS-DOS na našem počítači pomocí ftp či NFS. V tomto případě důsledně oddělovat media pro Dos a Unix, jinak nepříjemná překvapení!
  • před použitím je třeba samozřejmě novou disketu nebo někdy i magnetickou kazetu zformátovat pod Unixem, příkazy se liší v konkrétních instalacích (např. format) .

<<vzad obsah vpřed>>

19.1    Zařízení pro zálohování

• názvy speciálních datových souborů jsou dány uzancemi jednotlivých systémů
• zjistí se např v man tar cpio či ls /dev
• např. bývá
  • /dev/fd0 první disketová jednotka
  • /dev/fd1 druhá disketová jednotka
  • /dev/rmt0a první magnetická páska s převinutím (přepíše celý archiv na pásce)
  • /dev/nrmt0a první magnetická páska bez převinutím (přidává další data zakonec existujícího archivu)

<<vzad obsah vpřed>>

19.2    Přimontování a odmontování externího zařízení

• každé externí zařízení musí být přimontováno do systému souborů
  • pevné automaticky při startu systému
  • výměnné před použitím a nejsou-li potřeba se odmontují
• externí zařízení se přimontujek k prázdnému adresáři svazku souborů pevného disku (bývá k dispozici adresář /mnt)
• dále se odkazujeme na externí zařízení jako na tento adresář.

mount [ speciální_soubor adresář]

bez parametrů příkaz vypíše aktuálně přimontovaná zařízení.

Před odmontováním externího zařízení je třeba opustit příslušný adresář.

umount [ adresář]

Př.

Přimontování disketové jednotky č. 1, zkopírování souborů začínajících tečkou na disketu a její odmontování:

cd
mount /dev/fd0 /mnt
cp .* /mnt
umount /mnt

<<vzad obsah vpřed>>

19.3    Stanovení počtu zálohovacích medií

du -a

vypíše počet bloků (1024kB), které zabírají soubory v aktuálním adresáři

<<vzad obsah vpřed>>

19.4    Příkaz tar

tar [volby] [soubor...]

Základní volby:
   f zařízení ukládá se na zařízení
   c vytvoření archivu    (starý archiv přepíše)
   u pokud soubor neexistuje v archivu nebo jde o novou verzi, přidá jej do archivu
   x extrakce souborů z archivu
   t výtisk obsahu archivu
   v vydává zprávy o práci na obrazovku

Uvede-li se jako argument adresář, pracuje se všemi podřízenými adresáři

Vytvoření nového archivu

• nutné rozlišit účel archivace:
• zadají-li se absolutní jména souborů tar takto soubory uloží a při extrakci souborů z archivu obnoví na ve stejných adresářích - existující bez varování přepíše
• pokud však chceme archivovaná data obnovit v jiném adresáři bez nebezpečí nežádoucího přepsání dat původních (doporučuji), použijeme vždy relativních jmen!

Př.:

Archivace celého našeho domovského adresáře s absolutními jmény.

tar cvf  /dev/fd0 $HOME

Př.:

Uložení souboru .profile z našeho domovského adresáře s relativním jménem (aby si ho mohl extrahovat kdokoliv ve svém adresáři)

cd $HOME
tar cvf /dev/fd0 ./.profile

Výpis archivu

tar tvf /dev/fd0

Extrakce souborů z archivu

Z bezpečnostních důvodů doporučuji archivovat soubory s relativními jmény a extrahovat je v dočasném adresáři a pak přesunout na požadovaná místa.

Př.:

mkdir /tmp/moje
cd /tmp/moje
tar xvf /dev/fd1 ./.profile
more .profile
mv ./profile $HOME

<<vzad obsah vpřed>>

19.5    Příkaz cpio

• Příkaz cpio je filtr, který kopíruje vstupní soubory do jednoho výstupního souboru
• standardně zapisuje a čte z nich po znacích
• k urychlení vhodné použít volby -B pro blokové operace
• pro ukládání souborů do archivu je volba -o
• pro čtení archivu volba -i
• volba -v opíše na obrazovku jména souborů, s nimiž příkaz manipuluje
• -t vypisuje archiv.

Vytvoření nového archivu

Př.:

Soubory v aktuálním adresáři (bez souborů, jejichž jména začínají tečkou) uložíme na disketu takto:

ls | cpio -oB >/dev/fd0

Př.:

Příkaz cpio ukládá pouze soubory v definovaném adresáři, nikoliv soubory v případných podadresářích. Chceme-li uložit všechny soubory aktuálního adresáře ( i soubory s tečkou na začátku jména), použijeme triku

 find . -print | cpio -oB > /dev/fd0

Výpis archivu

cpio -it < /dev/fd0 | more

Extrakce souborů z archivu

cpio -iB < /dev/fd0

<<vzad obsah vpřed>>

19.6    Komprimace a dekomprimace dat

• příkazy tar a cpio ukládají data v původním tvaru do sekvenčního souboru
• pro větší objemy vhodné archiv zkomprimovat
• k dispozici příkazy compress/ uncompress a pack/unpack

compress název...
zkomprimuje soubor název do souboru název.Z a původní soubor smaže

Zkomprimované soubory se dekomprimují příkazem

uncompress název...

Př.
Komprimace souborů hlavni.c, proc.c a hl.h v aktuálním adresáři do souborů hlavni.c.Z, proc.c.Z a hl.h.Z.

 compress *.c *.h

K jejich dekomprimaci se napíše

 uncompress *.c *.h

Obdobně (s jiným algoritmem) pracuje dvojice příkazů pack a unpack, která pro komprimované soubory používá příponu z.

Př.:

 pack *
 unpack *

<<vzad obsah vpřed>>

20    PŘIZPŮSOBENÍ UŽIVATELSKÉHO PROSTŘEDÍ

• shellovské skripty mohou realizovat triviální funkce i složité programové systémy
• shell využívá a obhospdařuje řadu proměnných prostředí
• akce při přihlášení a nastavení proměnných prostředí lze zapsat do inicializačních skriptů .profile pro sh, rep. .login pro csh; csh má ještě skript .logout, který se vykoná při odhlášení.

<<vzad obsah vpřed>>

20.1    Elementy shellovských skriptů

• shell není jen interpret příkazů, ale i výkonný programovací jazyk, zde jen zcela triviální minimum
• skript (scénář) je textový soubor do něhož zapíšeme řadu příkazů, které chceme vyvolávat jedním příkazem
• napíše se v libovolném textovém editoru
• aby mohl být spuštěn, musí mít práva pro čtení a zápis - tj. např. spustitelný všemi:
  chmod a+rx soubor
• má-li být spustitelný v Bournově či Kornově shellu, může ale nemusí být jeho prvním příkazem významný komentář (# uvozuje komentář):
  

  #!/bin/sh
  

• má-li být spustitelný v C shellu, shellu, musí být jeho prvním příkazem významný komentář
  

  #!/bin/csh
  

Př.:


Scénář zaloha
, který zálohuje domácí adresář do souboru darchiv, a zápis obsahu archivu do souboru denik.darchiv a archiv posléze zkomprimuje:

#!/bin/sh
#
#Zaloha domaciho a podrizenych adresaru na disketu /dev/fd0
#a pridani zapisu do deniku
#
echo "START ZALOHOVANI"
cd
tar cvf darchiv ./*
echo "Nova zaloha:" >> denik.darchiv
date >> denik.darchiv
tar tvf darchiv >> denik.darchiv
echo ===========================================
compress darchiv
echo "KONEC ZALOHOVANI"

<<vzad obsah vpřed>>

20.2    Proměnné shellu

• typ řetězec
• nastavení hodnoty proměnné
  • identifikátor=řetězec

    a=nic; mesto="Dolní Horní"; pi=3.14159
    

  • identifikátor=`příkaz` dnes_je=`date`; kdo_je=`who`
• hodnota proměnné $identifikátor

  echo $a; echo $mesto; echo $pi
  echo $dnes_je; echo $kdo_je
  

• takto definované proměnné jsou interní pro aktuální shell

<<vzad obsah vpřed>>

20.3    Proměnné prostředí

• jsou známé nejen v aktuálním shellu, ale i ve všech dětských instancích shellu
• usance - identifikátory velkými písmeny
• definice:
  • v Bournově shellu a ksh:
    export   identifikátor
  • v csh příkaz setenv

  DATABASE=oracle; export DATABASE
  env
  sh
  DATABASE2=informix; export DATABASE2
  env
  logout
  env
  

Shell nastavuje a používá řadu proměnných, některé z nich:

HOME

domácí adresář

PATH

seznam adresářů s příkazy, oddělených dvojtečkou, jinak je třeba je volat s úplnou cestou, bývá např.:

PATH=/bin:/usr/bin:.

LOGNAME

uživatelské jméno

SHELL

aktuální shell

MAIL

poštovní adresář

MAILCHECK

došlá pošta se kontroluje každých MAILCHECK sekund

TERM

jméno používaného terminálu

PS1

primární výzva shellu, očekává zadání příkazu (standardně $, % #)

PS2

sekundární výzva shellu, očekává pokračování příkazu na dalších řádkách (standardně > )

<<vzad obsah vpřed>>

20.4    Inicializační scénáře shellu

• Bournův shell
  1. nejprve se při každém přihlášení vykoná globální scenář, vytvořený administrátorem - /etc/profile
  2. je-li v domovském adresáři soubor .profile, pak se vykoná (uživatel může měnit standardní nastavení proměnných shellu, vykonat různé příkazy )
• C shell
  1. při přihlášení se nejprve vykoná globální scenář, vytvořený administrátorem - /etc/csh.login
  2. je-li v domovském adresáři soubor .login, pak se vykoná (uživatel může měnit standardní nastavení proměnných shellu, vykonat různé příkazy )
  3. při narození každé instance C shellu se vykoná scénář .cshrc, pokud je v domovském adresáři
  4. navíc je možno definovat akce při odhlášení ze systému scénářem .logout rovněž v domovském adresáři

Př.:


Napíšeme .profile, který při každém přihlášení:

• oznámí, na kterém systému pracujeme, den a čas
• vypíše plánované akce pomocí příkazu calendar - používá soubor $HOME/calendar, který má v každém řádku datum akce a její název, např.

  11/11 1997 svatek Benedikt
  11/12 1997 svatek Tibor
  

• nastaví primární výzvu "jako v Dosu"
• nastaví práva 644 pro soubory a 755 pro adresáře

#!/bin/sh
echo "Dobry den!"
date
cat /etc/motd
calendar
PS1="`uname`:`pwd`>"
umask 022

<<vzad obsah vpřed>>

21    LITERATURA

1. Brodský J., Skočovský L. Operační systém UNIX a jazyk C. SNTL Praha, 1989
2. Jelen M. UNIX V. Programování v systému. GRADA Praha 1993
3. Macur J. X-Window. Grafické rozhraní operačního systému UNIX. SCIENCE, Veletiny 1994
4. Skočovský L. Principy a problémy operačního systému UNIX. SCIENCE, Veletiny 1994
5. Sova M. UNIX V. Úvod do operačního systému. GRADA Praha 1991
6. Norton P., Harley Hahn. Průvodce Unixem. Český překlad UNIS Brno, 1993
7. Thomas R., Yates J. A User Guide to the UNIX system. McGraw-Hill, Berkley, 1985
8. Welsh M. Linux Installation and Getting Started. Volně na síti Internet. 1996.

vzad obsah